Slavné Zelené Hory a taky Zelené hory

Šternberkům na Zelené Hoře u Plzně mimořádně záleželo, a tak Adam ze Šternberka vykoupil zástavní zelenohorské panství roku 1558. V tomto období proběhla renesanční stavební proměna hradu. S novodobou historií zámku je úzce spjat také nález tzv. „Rukopisu Zelenohorského“. V 50. letech 20. století byla na zámku zřízena vojenská kasárna technických praporů, tzv. PTP, vlastní zámek již v 80. letech armáda nevyužívala a chátral. Nikomu snad není nutné připomínat slavný román Černí Baroni, který se zde odehrává a který zde byl i zfilmován.

Architekt Santini tu stvořil na základě čísla pět dokonalé dílo. Pěticípá hvězda je půdorysem kostela, který obkružuje deseticípá chodba ambitu s pěti branami a pěti kaplemi. A proč ono číslo pět? Nejde o kabalu, židovskou hvězdu nebo nějaké tajné znamení, ale o atribut Jana Nepomuckého. Když ho jako zpovědníka, který nechtěl vyzradit tajemství, shodili z Karlova mostu do Vltavy, prý se ve vodě objevilo právě pět hvězd.

„Nová rozhledna na Zelené hoře“ u Chebu známá i jako "Bismarckova rozhledna". Donedávna byla mnohými považována za zbouranou, mladší generace o její existenci ani netušila. V roce 2005 ji nákladem cca 2 milióny Kč město Cheb nechalo zrekonstruovat.

Zelená Hora
Zámek Zelená hora stojí na stejnojmenném zalesněném návrší na severním okraji města Nepomuk
Santiniho stavební zázrak - Kaple na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou

Historie Zelené Hory u Vyškova

Podle náhorního, kopcovitého terénu, což také dokazuje dřívější název Kopčany. Zemědělská vesnička na náhorní rovině v nadmořské výšce 380 metrů je vzdálena 1 km od Pustiměře, kde je pošta, škola i fara pro Zelenou Horu. Do roku 1926 tvořila s Pustiměří jednu obec, v uvedeném roce se osamostatnila. Sídelním půdorysem je jednostranná ulicovka. Rozsah katastru je 3,05 km2 s tratěmi: Mulhofy, U skale, Vejmolova skala, U vile, Příhon,u Větrných mlýnů, nad Bochtálem, u Svaté Trojice, Žlibky, Chrastiny, Agátky, Platová, Holázková, Škaredý dub, Kotáry, Na koleně, Podloučková, Haltýře, u Bučiny, u Kulně, u dvorka, Dukátka, Martinová, Telefoní cesta, Hájky, Panáčkovo pole, Skuteckého lesa, Karásková, Kluče-Kopaniny, Prostřední pole, Achtele, Mejlice, Nad dědinou, u Písku

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1765. Nedaleko obce se nacházelo staré slovanské hradiště. Toto místo, nazývané Hradisko, vykazuje podle archeologických nálezů stopy kultur různých období(Starší a Mladší Doba kamenná, Starší a Mladší Doba bronzová, Doba železná, Velkomoravské období).Dodnes jsou patrné výrazné zbytky opevnění v podobě valu. Není vyloučeno, že právě na tomto místě stával také románský hrad z doby kdy bývala nedaleká obec Pustiměř správním střediskem širokého okolí(11. a větší část 13. století).

Staré slovanské hradiště a první zachycení obce na mapě

Obec Zelená Hora byla založena na vykácených panských lesních plochách dřevorubci z Pustiměře, Radslavic a blízkého okolí. Náležela k panství vyškovskému. První domky se zde začaly objevovat kolem roku 1720. Úředně byla obec založena v roce 1763 a gruntovní kniha vedená od roku 1766 uvádí v této době jedenadvacet domků. Všechny domy zapisuje do vlastnictví pod datem 2. ledna 1766. Obec tedy patří k nejmladším v okrese. Vznikla za konjunktury v druhé polovině 18. století, kterou v souvislosti se změnami v hospodaření podporovali nejen světští, ale i církevní feudálové. Lesy Drahanské vrchoviny totiž patřily olomouckému biskupství(Od roku 1777 arcibiskupství).
Vlastivědná příručka soudního okresu Vyškovského, kterou v roce 1925 vydala učitelská jednota Budeč ve Vyškově, o tom uvádí:"Olomoucký biskup daroval panským rubačům část vykáceného lesa (...)Domků bylo původně 6 vystavěných směrem k Radslavicím". Dodejme, že oním biskupem byl hrabě Maxmilian Hamilton. Vrchnost ve Vyškově byla zastoupena panováním pana Jana Adama Potštatského, pána na Slavičíně a Lipové. Poddaní v Zelené Hoře na vlastní útraty stavěli svoje obydlí, zavazovali se platit 6 zlatých rýnských a odpracovat 12 dní pěší roboty ročně. Robota byla stanovena: 6 dnů při senoseči a žních, 2 dny při stříhání ovcí a 4 dny při lovu zvěře a sbírání hub.
Gruntovní kniha vedená od roku 1766 uvádí v této době jedenadvacet domků. Všechny domy zapisuje do vlastnictví pod datem 2. ledna 1766.
Část německého textu přeloženého do češtiny
Panstwj Wysskow
Dnes dole psaného Datum a Roku s Prostředkem od geho Glasnosti Césarsko a Kralowskej zesslých Neywysossych Patentův a nasledowne dlí od Gegi Knjzetcý milosti vysoce urozeného Pána, Pána Maxmiliána z Božj Milosti Biskupa Olloauckého, Wůdce, Swateg Rzimskej Triase Knjzete a Kralowskeg Czeskeg Kaple, tez z Hamiltonu Hrabete tec. Milostiwegic ........
Obec tedy patří k nejmladším v okrese. Vznikla tedy za zakladatelské konjunktury v druhé polovině 18. století, kterou v souvislosti se změnami v hospodářství podporovali nejen světští, ale i církevní feudálové. Lesy Drahanské vrchoviny totiž patřily olomouckému biskupství. (od roku 1777 arcibiskupství).
Dne 25.2.1777 bylo s osadníky Zelené Hory obnoveno nové ujednání o robotě na 12 dní a 6 zlatých ročně.Byly to tito osadníci směrem od Radslavic
dům popisné číslo 1. Švéda, č.p.2. Kolařík, č.p.3. Mazánek, č.p.4 Marák, č.p.5 Gregor, č.p.6 Šťastný, č.p.7 Gregor, č.p.8. Komárek, č.p.9. Sedláček, č.p.10 Sedláček, č.p.11. Opilý, č.p.12. Řezníček, č.p.13. Rumpela , č.p.14. Březák, č.p.15. Gregor, č.p.16. Skalický, č.p.17. Jakeš, č.p.18. Tkadlec, č.p.19. Kolařík, č.p.20.Hnízdil, č.p.21. Drmola.

MAXMILIÁN HRABĚ HAMILTON 1761-1776. Biskup nerazil za svého episkopátu mince a známe pouze jeho intronizační medaile.

18.-19. století Obec se rozrůstala jen velmi pomalu. František Josef Schwoy ve své publikaci nazvané Topographie von Markgrafthum Mahren, Vídeň 1793 uvádí, že Zelená Hora má v roce 1793 24 domy, 25 rodin a 117 duší (osob). V dalším popisu země moravsko-slezské od Řehoře Volného (Die Markgrafschaft Mahren. Brno 1835-1842) se dovídáme, že Zelená Hora se nachází na vyvýšenině a má v roce 1837 34 domů v nichž žije 174 obyvatel (83 mužů a 91 žen). Je zde také poznámka, že v blízkosti obce stojí větrný mlýn vedle mlynářova obydlí. Dominantou obce byly dva větrné mlýny postavené na trati nad Buchtálem jihozápadně nad Pustiměří. Panství vyškovské 7.10 1785 dostává žádost na užívání větrného mlýna. Za roční poplatek 6 zlatých je vyhověno a již 20.10.1786 slouží svému účelu. Majitelé se střídali až do roku 1941 kdy jsou mlýny a domy opuštěny v roce 1944-45 byly zničeny jako levný zdroj stavebního a topného materiálu. Jak můžeme číst v záznamech prvního starosty obce Jakuba Švédy, v roce 1866 koupila obec ve veřejné dražbě dům číslo 32 za 410 zlatých od c.k. úřadu. V tomto domě byl zřízen vůbec první hostinec v Zelené Hoře. Prostředky se získaly prodejem obecního domu číslo 21 za 300 zlatých. Na zbytek částky se občané složili sami. Budova se však nacházela ve velmi špatném stavu a již po 6 týdnech provozu si vyžádala značné opravy. Občané se tehdy ujednali na tom, že každé domovní číslo odpracuje na opravě hostince 7 a půl dne a věnuje 1 zlatku. Z těchto celkem podrobných záznamů starosty Jakuba Švédy se mimo jiné dočítáme i o tom, že v tuto dobu již měla Zelená Hora 64 domy. Budova "Starého hostince" sloužila svému účelu až do roku 1965, kdy byl postaven a uveden do užívání nový kulturní dům. Prostory "Starého hostince" byly využívány ještě po nějakou dobu ke skladování obilí, ubytování početné Romské rodiny ktrerá se za prací v zemědělství přistěhovala do Zelené Hory ze Slovenska. V roce 196? se rozhodla obec zchátralou budovu zbourat.

První hostinec v Zelené Hoře.U obce Zelená Hora byly dlouholetou dominantou dva větrné mlýny

V roce 1818 byla v obci Zelená Hora vystavěna kamenná zvonice snad ke stému výročí obce (nejstarší památka obce) na kterou se vyzváněl umíráček, poledne a požár. Roku 1826 byla vystavěna nová budova „Obecné školy“ v Pustiměři v části farské zahrady a z části na obecné půdě. Byla postavena jednopatrová s jednou vyučovací světnicí a to proto, aby se ušetřilo farské zahrady. Takže vyučovací světnice nebyla schopna pojmout více než 140 žáků, kdežto v okolních obcích Pustiměři, Německých Prusích, Zelené Hoře, Hrubých a Malých Radslavicích se v létech 1863-64 350 žáků se nalézalo.Proto se vyučovalo dopoledne i odpoledne a úlevu přineslo až postavení nové školy v Radslavicích roku 1865 pro oboje obce.Jednalo se také o zřízení školy v N. Prusích a Zelené Hoře, ale návrhy ztroskotaly na finančních příspěvcích obce. V roce 1866 navštívili naši obec „Prajzi“ z vyprávění pamětníka Víta Výmoly nar. 5.6.1861 na Zelené Hoře. „Lidé však utekli do lesů peníze zakopali a dobytek schovali ve zmolách v lesích.“ Krátce na to roku 1866 řádila v obci Zelená Hora od srpna do října cholera nakazilo mnoho obyvatel a umírá 30 lidí.Např. 33-letý Václav Rozehnal č.p.10. dále vedle v domě 24-letý Jakub Ambroz, ale i 14 měsíční dítě Mariana dcera Antonína Sedláčka čalouníka z Brna, který byl jen na krátké návštěvě v Zelené Hoře a další. Obec koupila v tomto roce 1866 ve veřejné dražbě dům č. 32 za 410 zlatých a zřídila zde první hostinec. Roku 1869 byla nákladem manželů Pohlodkových odhalen pískovcový kříž a roku 1877 byla nákladem manželů Bajerových odhalena proti domu č.p.61 socha sv. Jana Nepomuckého. V roce 1879 byla nedaleko obce na Kotárech postavena hájovna (dnes ji připomíná jen pár ovocných stromů). Nedaleko se nachází louka která je místem nálezů dokládající pravěké osídlení. Je i pravděpodobným pozůstatkem dosud nelokalizované zaniklé středověké osady téhož jména. Na trati Kotáry bylo roku 1805 v souvislosti s tažením ruské armády ke Slavkovu ležení ruského vojska. Nasvědčují tomu hojné nálezy potřeb válečných, jako píky, ostruhy a zvonek nesoucí ruský nápis v cyrilici. Od roku 1935 je louka upravena na vojenský tábor a tím zmizely stopy po zaniklé osadě. Prostor je dnes dostupný jen na povolení vojenského újezu Březina. Roku 1890 byla v Pustiměři otevřena nová cholerová nemocnice, předtím byla vyčleněna jedna světnice v č.p.37 u Rychlíků. Po roce 1890 byla zřízena spolková knihovna, která byla postupně rozšiřována a udržela se až do roku 1941, kdy se obec musela vystěhovat. Po kulturní a politické stránce byla Zelená Hora dlouho plně vázána k nedaleké Pustiměři.Ve volbách do říšské rady 14.5.1907 byl zvolen P.J. Šrámek.

Pamětihodnosti:
Pískovcový kříž na návsi (1869) Socha svatého Václava 1926 Pomník vysídlení obce Památník konce války – kámen s letopočtem Zvonička Litinový kříž (1856)

V roce 1870 byl tkalcovský stav téměř v každé chaloupce. Osnovu a přídlo přiděloval soukeníkům faktor. Soukeníkům se říkalo kazamiráci, a ti o sobě říkali, že dělají za barákem tj. za stavem. Posledním faktorem v obci Zelená Hora pro továrny v Brně byl Jiří Cupák, Josef Plh a Alois Hnízdil. Pro továrny ve Fulneku dělal faktora Leopold Vykydal a Jan Zedníček. Výdělky byly malé okolo 14 zlatých stříbra rakouské měny za tři týdny práce . Tak dlouho totiž trvalo zpracování jednoho balíku osnovy a udělal z něho 88 loktů sukna. Na přilepšení to soukeníci zaonačili tak, aby jim něco z osnovy zbylo pro vlastní potřebu. V každé chaloupce tak zbyl nějaký vlňák (zimní šátek). Po první světové válce pomalu soukenictví v obci zaniklo. Stavy byly odstraněny ze světnic na půdu nebo byly časem spáleny. Postupně zmizel i název kazamirák, poslední stav zbyl u devadesáti-letého pana Jana Zedníčka. Právě on byl ještě v roce 1962 posledním kazamirákem v Zelené Hoře. Dnes už toto označení nikomu nic neříká a málo ví o soukenické tradici obce. Válečná vřava odloučení od rodiny, přátel, domova...Mnozí se vrátili do své rodné vsi, že zase mohli žít obyčejný život

První světová válka znamenala výrazný zásah do života obyvatel obce.Vyhlášení mobilizace zastihlo naše občany v neděli 26. července 1914, kdy byla předčasně ukončena hodová taneční zábava a o dva dny později byla na budově obecního hostince vyvěšena mobilizační vyhláška. V první výzvě nastupovali muži-vojáci do 36-let, o měsíc později nastupovali muži vojáci od 36 do 42 let. Třetí výzva se uskutečnila v roce 1915 a povolávala muže vojáky od 42 do 50 let. Celkem z naší obce bojovalo na frontách první světové války 82 mužů a z nich 16 padlo. Obec měla v této době ve 102 staveních 541 obyvatel Tíživá válečná situace dopadla i na obyvatele obce rekvizice obilí, brambor, dobytka. Zvlášť tvrdě byla prováděna v posledním období války.Odpor proti válce se projevoval zvláště od počátku roku 1918 častými dezercemi vojáků. Také v naší obci žilo v závěru války několik takových „zelených kádrů“ ,kteří se skrývali v blízkém lese či u známých. Legionáři z obce Zelená Hora Fogl Jiří nar. 24.4.1892, Fogl Karel 24.10.1895,Julinek Ferdinand nar. 30.5.1895 Navrátil Karel nar. 20.11.1893, Švéda Cyril nar. 8.9.1892 Dále obyvatelé Zelené Hory, kteří se narodili jinde např. Hradil Ignác nar. 24.2.1881 v Dětkovicích, který prodělat ruské tažení legií na Sibiři. Po vyhlášení Československé republiky se konaly volby do obecního zastupitelstva. Starostou byl zvolen Hnízdil Jan z č.p.20 a prvním radním Štroblík Antonín a nahradil tím válečného starostu Karla Klimeše. Okolo roku 1900 měl obchod se smíšeným zbožím na čísle 83 J. Studnař, ten se přestěhoval do Vyškova a obchod převzala Marie Komárková, která jej s manželem držela do roku 1922, načež obchod měnil jednoho majitele za druhým, až koncem 30 let ho vlastnil Stanislav Hnízdil, který ho vedl do roku 1941, kdy z důvodu stěhování obce obchod zaniká.Také budova během válečných let vzala za své a po válce byla zbořena. Druhý obchod se nacházel na čísle 29 , patřil Antonínu Dolákovi v jehož držení byl od roku 1906 do roku 1941. Po válce zaniká změnami po roce 1948. Kromě těchto dvou obchodů byl v Zelené Hoře též Konzum 1932 – 1941 Reiffeisenova záložna, která se nacházela v domě č.p. 99 působila v obci v letech 1925 – 1941 Pastevní družstvo 1930 – 1941. Lesní hájenku dům č.p. 81 byla vybudována hajným Vincencem Matuškou v roce 1920 a střídali se nájemci – hajný nebo vedoucí polesí požární zbrojnice na návsi, ruční stříkačka, a zakládající člen Leopold vykydal

Dne 3 června 1923 se konala v domě Leopolda Vykydala první zakládací schůze dobrovolných hasičů. Obec Zelená Hora byla do roku 1924 osadou Pustiměřskou a byla odkázána na sbory okolních obcí Pustiměř a Radslavice. Založení sboru předcházel požár v obci, hašení se provádělo pomocí obyvatelstva pouze nádobami a při požáru si čtyři občané poškodili obuv. Při hlášení požáru žádali náhradu za obuv a tak jednatel Hasičské pojišťovny Leopold Vykydal, projednal předběžně aby poškození tuto náhradu ve výši 60,- Kč darovali na založení vlastního sboru. Obec neměla prostředky a tak jim nemohla poskytnou žádnou podporu. Sbor od začátku spoléhal na dobrovolnou ochotu a práci svých členů. Nebáli se tohoto úkolu a spoléhali se na sebe a občanstvo a založili sbor. V okamžiku založení měl 14 členů činných a 17 přispívajících. Prvním starostou sboru byl zvolen František Koryta č.p. 32, místostarostou Jan Mališek č.p.19, jednatelem Jan Drmola č.p.83, pokladníkem Leopold Vykydal č.p.13 a náčelníkem sboru Alois Konečný č.p. 76. Na schůzi v hostinci vystoupil bratr starosta župy č.36 ve Vyškově Leopold Albrecht a provedl další nábor členstva. Hasiči v obci pořádali různé zábavy, divadla a jiné akce zisk ukládali do občanské záložny. Rovněž zejména o ostatcích chodili dům od domu a vybírali na svoji činnost. Tak již 8 září 1924 byla zakoupena ruční stříkačka s příslušnými hadicemi. Za směnku občanské záložny v Pustiměři se zaručili bratři hasiči. S vypětím všech sil razili si trnitou cestu sbor ke svému zdárnému vývoji. Na schůzi 18. února 1926 se mluvilo již o zamýšlené stavbě hasičské zbrojnice. Pozemek byl sice obecní, ale patřil k obecnímu hostinci a tak byl upraven svah až k obecní studni. Stavba zbrojnice byla zadána zednickému mistru p. Karlu Knappovi z Německých Prus. Část zbrojnice má základy ve vodě, jako praktické řešení obezděného rybníka. A hned hořelo 28.8.1927 stoh slámy p. Kohoutka a 16.11.1927 stoh slámy p. Bartoška. Dne 2.září byl sbor Zelené Hory u požáru v Německých Prusích a pomohl k jeho uhašení. V roce 1929 byly stavba zbrojnice dokončena „Vlasti k oslavě , bližním k ochraně.“ O dva roky později v roce 1925 vzdělávací čtenářsko-pěvecký spolek Sušil. V okamžiku založení měl 26 členů a knihovnu o 500 svazcích. Sídlil v domě č.p.99. Kromě náplně divadelní a čtenářské zabýval se do roku 1941 i přednáškovou činností. Z jeho iniciativy byl zbudován v roce 1926 pomník padlým v 1. světové válce. Po návratu vystěhované obce již nebyla činnost spolku obnovena. Parcelace panské půdy, která patřila olomouckému arcibiskupství a obhospodařoval ji dvůr v Pustiměři byla prováděna 1923 až 1926. Nejdříve se parcelovaly pozemky v blízkosti obce, které byly trvale v nájmu. V další etapě se parcelovala půda na Kotárech a směrem k Podivicím. Cena pozemků byla nízká a jejich koupě tudíž výhodná. Nemajetní občané neměli na parcelovanou půdu nárok vzhledem k tomu, že k jejímu obhospodařování nebyli zařízeni. Hlavním organizátorem celé této akce v obci byla Domovina s agrární stranou spjatá organizace domkařů a drobných rolníků, která sdružovala žadatele o příděl půdy v rámci pozemkové reformy z roku 1919. Spolu s parcelací bylo provedeno v letech 1924-1925 odkatastrování obce Zelená Hora . Obec byla od poloviny 19 století politicky samostatná, ale hospodářsky patřila pod obec Pustiměř. Při získávání katastru odstoupila největší výměru Pustiměř a dále pak Podivice obec Radslavice téměř nic a obec tak získala katastr o výměře 300 ha. V roce 1927 se začala stavět nová silnice do Pustiměře předtím se jezdilo Rejhnou, která byla za špatného počasí téměř nesjízdná. Mnohokrát se jednalo o její opravě případně o nové cestě přes Buchtál, ale zůstalo jen u jednání a nic se nedělalo. V roce 1933 v době krize se pokračovalo s výstavbou tzv. „hladové silnice“ do Podivic. V roce 1938 v červenci se v obci rozsvítila první žárovka a tím vytlačila petrolejové lampy.Vedení obce vedené starostou Ferdinandem Grmelou č.p.106 podporovalo zavedení elektřiny. Výhody vysvětloval v místním hostinci občanům zástupce elektráren ing. Škrabal. V okolních obcích Pustiměři a Drysicích byl el. proud již od roku 1913 a v Radslavicích po válce od roku 1919 a dokonce i v Podivicích byl el. proud zaveden o dva roky dříve v roce 1936. Mnichov a odstoupení pohraničí, stěhování obce,"Komandatůra", Vyškov za protektorátu

Před rokem 1939 zde byly zastoupeny následující politické strany: lidová, nezávislá strana domkařů a sociálně demokratická.. V počátečním období protektorátu prožívali občané Zelené Hory klid před bouří. Německá branná moc budovala velkou vojenskou střelnici v okolních lesích a na Kozí horce. Mnoho zelenohorských pracujících tam našlo uplatnění. Potom přichází zpráva o stěhování Zelené Hory, Radslavic, Radslaviček a Podivic I/B etapa s termínem do 30.11.1941. V roce 1941 byli obyvatelé vystěhováni, zůstalo jen několik lesních dělníků. Za šťastný návrat do obce vystěhované v letech 1941 až 1945 věnovala rodina Bartoškova a Kotoučova. Pomník, který je postavený na konci obce vedle domu č.p. 106 V měsíci květnu 1948 byly konány volby do Národního shromáždění. V těchto volbách existovala jednotná kandidátka Národní frony a dále měli voliči k dispozici tzv. bílé lístky. Z 204 oprávněných zelenohorských voličů volilo 173 kandidátku Národní fronty, 31 volič odevzdal bílé lístky. Po těchto volbách vykonával funkci předsedy MNV Zelená Hora člen ČSSD Jan Uhlíř do roku 1950, kdy odešel na pracovní brigádu do Ostravy. Ve funkci jej vystřídal František Přibyl v roce 1951 se Uhlíř vrátil a zaujal opět funkci předsedy až do roku 1953. V roce 1953-57 byl předsedou MNV Josef Zachrdla a v létech 1957-1960 byl vystřídán Antonínem Hradilem a potom se vrátil do funkce předsedy a vykonával ji až do roku 1980 kdy byla Zelená Hora integrována s Pustiměří.

Období socializace vesnice 17. srpna 1956 bylo založeno JZD v Zelené Hoře a sdružovalo 18 většinou drobných držitelů půdy. Předsedou byl zvolen František Přibyl a hospodařilo s 1 párem koní, 5 kusy hovězího dobytka a 3 plemenicemi. Po roce 1957 dochází k naléhání k hromadnému vstupu dosud soukromě hospodařících zemědělců v agitaci pomáhali pracovníci vyškovských závodů, okresního lidového soudu,OV KSČ, místní členové KSČ a další. Od 1.1.1959 hospodaří JZD na 213 ha půdy a předsedou se stal Vojtěch Štroblík. Dne 25.5.1958 byla provedena zkouška půdy , kde by mohl stát nový kulturní dům a také pohostinství. Nejprve byla dokončena pohostinská provozovna 5.12.1964 a celý kulturní dům byl předán veřejnosti 15.1.1966 požárnickým plesem. K tanci a poslechu hrála dechová hudba za řízení Františka Rozehnala, který byl zelenohorský rodák. Další velkou a náročnou akcí bylo zavedení vodovodu do obce dokončené v roce 1978

Obyvatelstvo a náboženství
Podle sčítaní lidu, domů a bytů z roku 2001 zde žilo 219 obyvatel, z toho 106 mužů a 113 žen. Národnostní složení obyvatel obce je poměrně homogenní – 191 se hlásí k národnosti české, 26 k národnosti moravské a 2 k národnosti slovenské. Z celkového počtu obyvatel se jich k víře hlásí 84 – k římskokatolické církvi 76 věřících.

Vývoj počtu obyvatel Zelené Hory
Rok 1791 - 117, 1834 - 322, 1869 - 420, 1880 - 443, 1890 - 451, 1900 - 571,
1910 - 553, 1921 - 541, 1930 - 480, 1947 - 269, 1960 - 300, 2001 - 219, 2006 - 230

Zaměstnanost místního obyvatelstva. Obyvatelé Zelené Hory pracovali buď v zemědělství a nebo se živili kácením dřeva v lese.Škole odrostlá děvčata byla v jarních měsících zaměstnána při sázení lesních stromků a během roku se starala o jejich ošetřování. Také na panských polích a ve dvoře v Pustiměři bylo možno nalézt sezónní zaměstnání. Pokud je doma drobné políčko nemohlo uživit, odcházela zelenohorská děvčata do služby na Hanou - do Pustiměře, Drysic, Medlovic, Hoštic a jinam. Muži pokud byli zedníky, či znalí jiných stavebních profesí, jezdili za prací na celý týden do Brna, Prostějova nebo do Vyškova, odkud se denně pěšky, popřípadě na kole vraceli zpět domů do Zelené Hory. V době první republiky pracovalo několik občanů ze Zelené Hory v pustiměřském kamenolomu, který patřil okresní silniční správě ve Vyškově. Také kamenolomy v Pustiměři nad kostelem, Drysicích, Kobeřicích a Brodku u Prostějova hojně zaměsnávaly občany kameníky ze Zelené Hory.

Soukenictví Nejčastějším zdrojem obživy většiny obyvatel a to obzvláště v zimním období bývalo v Zelené Hoře soukenictví. Podle ústního podání býval v dobách největšího rozmachu soukenický stav v 80 domácnostech. Soukeníkům se říkalo "Kazamíráci" a oni o sobě říkali, že "Dělají za barákem", to jest myšleno za stavem. Osnovu a přídlo přiděloval soukeníkům faktor, který jedenkrát za čtrnáct dní nebo za tři týdny dojížděl koňským povozem z Brna vyplatit a odvést hotovou práci. V Zelené Hoře pracovali jednak samostatní soukeňičtí mistři, ale také tkalci ve mzdě. Tkalcovství se tedy provozovalo jako celoroční zaměstnání i jako sezónní zaměstnání přes zimu. V létě pracovali "tkalci ve mzdě" ve stavebnictví, v lomech a v jiných dosažitelných zaměstnáních. V průběhu 70. a 80. let 19. století se na celém Vyškovsku textilní produkce prudce snižuje a koncem 19. století tkaní sukna zcela zaniká. Počátek úpadku se ohlásil v 70. letech a jeho příčiny je třeba spatřovat v hospodářské krizi, která postihla Rakousko v letech 1873 až 1879, dále pak v rozvoji strojní výroby v textilním průmyslu, kterému pak malé textiní manufaktury bez tkalcovských strojů s ústředním parním pohonem nemohly konkurovat. Později se tkaly pouze vlňáky. Z jednoho balíku osnovy se jich udělalo až 80 kusů a faktor za tuto práci vyplatil 18. zlatých rynských.Zpracování takového balíku osnovy trvalo tři týdny. Zimní šátky, neboli vlňáky se tkaly ve trojí velikosti: 1,50m2, 2.00m2 a 2,30m2. Mezi dvěma vlňáky se nechávalo 40 cm volné osnovy, která se franclovala na střáce, což dělávala zejména starší děvčata a ženy. V téže velikosti se dělávaly též tenší (letní) šátky. Hotové vlňáky vozil faktor do továren v Brně, kde se jim válcováním dodávalo lesku, a odtud byly exportovány především na Balkán. Když později ovládlo trhy na Balkáně Německo, soukenictví v celookresním měřítku upadá a v Zelené Hoře kolem roku 1912 zaniká úplně. V době první republiky se pracovalo na tkalcovských stavech ve třech domácnostech, a to až do roku 1941. Výrobky byly zhotoveny pro textilní firmy ve Vyškově. Podle údajů, které vypracovala živnostenská a obchodní komora v Brně na základě sčítání lidu v roce 1880, můžeme zjistit, že v tu dobu žilo v Zelené Hoře 420 obyvatel, z nichž bylo 17 samostatných obchodníků a živnostníků, 38 dělníků a 7 učňů. Ze 17 samostatných obchodníků a živnostníků bylo 10 soukeníků a ze 38 dělníků jich bylo 27 tkalců. I to svědčí o rozvinuté textilní výrobě na Drahanské vrchovině té doby. V Zelené Hoře můžeme tedy počítat 10.7% obyvatel počítat k průmyslovému proletariátu (průměr soudního okresu Vyškov činil 12.6%).

Větrné mlýny Dlouholetou dominantou obce byly dva větrné mlýny, postavené v trati zvané nad Bochtálem. Byly to dřevěné mlýny beraního typu. Zakladatelem staršího z nich byl jistý Josef Šťastný, poddaný v Zelené Hoře, panství Vyškov, který dne 7. října 1785 žádá o postavení a užívání větrného mlýna. Jeho žádosti bylo dne 30. října vyhověno a bylo mu uděleno právo k jeho užívání za roční poplatek 6 zlatých. Mlýn i s domem číslo 24 střídal majitele až do 3.5.1898 kdy jej koupili Žofie a Josef Hnízdilovi, kteří jej měli v držení až do roku 1941. Přesné založení druhého mlýna není známo. Víme jen, že jistý František Gregor si z vyhrazené části hospodářské budovy odprodané od domu číslo 24 postavil domek čílo 31, který byl 15.9 1837 připsán jeho synovi Fabiánovi. Fabián Gregor pak pravděpodobně postavil při domku větrný mlýn zakoupený v Jankovicích na Slovácku. Od roku 1883 byl mlýn v rukou rodiny Komárkových. Po vyvlastnění obou mlýnů říšskoněmeckou vojenskou správou (18. června 1941) jsou mlýny, domy i hospodářské budovy opuštěny. Během války v letech 1941 až 1945 slouží jako zdroj levného stavebního a topného materiálu. Dnes jsou v těchto místech zelené hony polí zemědělského družstva Pustiměř.

Politický, kulturní a hospodářský život v obci. Po kulturní a politické stránce byla Zelená Hora dlouho plně vázána k nedaleké Pustiměři. Zde byl farní úřad, pošta, lékař, sem chodily děti do školy. V roce 1898 sice došlo k jednání obecních radních Zelené Hory a Pustiměře o zřízení školy pro žáky 1 až 3 ročníku v Zelené Hoře, ale jednání bylo bezvýsledné. Získáním pohostinské místnosti se naskytla občanům možnost ke schůzím, tanečním zábavám, divadelním hrám, vzdělávacím i politickým přednáškám. Této příležitosti bylo hojně využíváno v zimních měsících a to zejména v předvolebním období. V 90. letech minulého století byla v Zelené Hoře zřízena spolková knihovna, která byla postupně rozšiřována a udržela se s počtem 500 svazků až do roku 1941, kdy se obec musela vystěhovat. Kromě této knihovny byla v Zelené Hoře od roku 1931 ještě knihovna obecní, která byla dotována Okresním úřadem. V roce 1818, snad ke svému výročí založení obce, byla postavena proti domům číslo 13 a 14 malá zvonička. V roce 1877 byla proti domu číslo 61 odhalena barokní socha sv. Jana Nepomůckého, dílo věnované obci nákladem manželů Matěje a Barbory Bajerových.