KLUB RODAKU

Vítejte na stránce, která je věnována nejen historii, ale i současnému dění v obci. Tyto stránky byly založeny pro všechny, kteří v obci bydlí, pocházejí nebo ji jen znají. Měly by sloužit jako obrazová kronika. Ve fotogaleriích jsou zachyceny proměny obce i jejích obyvatel, různé události a život v obci.


Zdroj části fotek je web obce ZH

Co předzahrádka, kterou má valná většina rodinných domů ?
Ačkoli se většinou jedná o malou plochu oddělující dům od ulice, má hned několikerou "pracovní náplň". Kromě toho, že jistým způsobem reprezentuje, musí zvládnout ještě pár jiných funkcí. Především slouží jako přístupová cesta k domu, nebo vjezd případně odstavná plocha.
Přesto i tento kousek před domem, může být potěšením nejen pro oko nadšeného zahrádkáře, ale i pro náhodné kolemjdoucí.

6.9.2009 v Zelené Hoře
Páteční dopoledne, desátá hodina. Přijíždí před obecní úřad do Zelené Hory Britský vojenský poradní a výcvikový tým (BMATT). Vojáky vítá ospalá vylidněná vesnice a starosta obecního úřadu spolu s jeho asistentkou a tlumočnicí Alenou Krajtlovou.

Den dětí v Zelené Hoře 2009
Den dětí má upozornit světovou veřejnost na práva a potřeby dětí. Mezinárodní den dětí se poprvé slavil 1. června 1950 ve více než 50 zemích celého světa. Pevné datum, tedy 1. červen, bylo stanoveno až na mezinárodní konferenci pro ochranu dětí v roce 1952.

Odhalení památníku MS Zelená Hora- Radslavice
Historie české a moravské myslivosti motivuje k zachovávání jejích staletých tradic. Optimálnímu soužití s přírodou a využívání jejího bohatství. Myslivost není jen přivlastňování si zvěře, ale především o cílevědomou péči o zvěř a krajinu, ve které se nachází.

Josefofská zábava 14.3.2009
Nenechme zapomenout na tradici ostatků, josefské zábavy, velikonoční a májové zábavy, kateřinské a štěpánské zábavy, poslední leče či silvestrovské zábavy. Tyto tradiční zábavy byly součástí života každé obce.

Dětský rybářský den 27.9.2008
Na rybářství mě vždy lákala poklidná atmosféra. Tucet mladých adeptů tohoto umění si vyzkoušelo své dovednosti na akci, která byla formou rozloučení s prázdninami.

Oslava dne dětí 2008
Je určitě pěknou tradicí, že v obci Zelená Hora každoročně připravuje obecní úřad spolu se spolky pro děti pěkné odpoledne.

Josefská zábava 26.1.2008
Květen a dobrá nálada a sehraný tým patří k stavění máje. Za vydatné asistence "silných rukou" se dílo zdařilo. Foukal sice vítr, ale pravé uzené a něco k tomu dokáže skvěle rozehřát....

Josefská zábava 26.1.2008
Jako na každé pořádné vesnické zábavě se nejen tančilo, ale každoročně bohatá tombola lákala k výhře zajímavých cen.

Dětský karneval 26.1.2008
V obci se najednou objevil Obelix, pohádkové bytosti a roztomilá zvířátka. Rej masek zaplnil všechny prostory a když děti začaly soutěžit, měli podporu zaplněného sálu Kulturního domu v Zelené Hoře.

Na návsi voněla zabijačka...
Obecní zabijačka V Zelené Hoře, nejen podtrhla nostalgii "Masopustního veselí ", ale umožnila občanům zajímavou podívanou a možnost ochutnání zabijačkových pochoutek.Co bylo však nedůležitější , že v okolí zbrojnice a na návsi vládla veselá nálada v sousedském prostředí.

Jednou z akcí kulturního života v obci Zelená Hora je i tradiční HASIČSKÝ PLES v kulturním domě v Zelené Hoře.

Oslava dětského dne pro děti a rodiče.
I v tak malé obci připravili pěkný program. Děti mohli soutěžit v malbě na asfalt, pro sportovněji zaměřené byli připraveny různé soutěže. Oslavu dne dětí spestřili ukázky práce psovodů a nakonec si mohli velcí i malí opéct buřta na ohni. Poděkování patří všem co tuto akci zajišťovali.

Svatý Mikuláš – patron Ruska v 8. století, ochránce námořníků, člověk zbožný, příkladný a štědrý, který miloval lidi a lidem pomáhal. Mikuláš s celou svojí družinou zavítal i do naší obce Zelená Hora. Záleželo jen na nás, zda jsme byli hodní a zda jsme byli obdarováni, nebo jsme v nadílce našli jen brambory, řepu a uhlí … Co myslíte ??? Dle očitých svědků čert opravdu budil hrůzu. podívejte se s námi na fotky z této akce ...

Masopust u nás na Moravě také fašank nebo fašinek byla doba od Tří králů do Popeleční středy. Nejznámější a zároveň nejveselejší jsou poslední dny masopustu, spojené s radovánkami a hodováním. Masopustní tradice, spojená s průvody maskovaných lidí byla jakýmsi klínem mezi Vánocemi a Velikonocemi.
O masopustních radovánkách se u nás dochovaly písemné zprávy již ze 13. století. Naši dávní předkové si na bujaré masopustní veselí velmi potrpěli. Tehdy ovšem býval masopust poněkud hlučnější a rozpustilejší než-li dnes. Každý se snažil si užít masopustních kratochvílí jak nejlépe uměl. Veselil se bohatý i chudý, pán i slouha, mistr i tovaryš. Každý jedl masopustní šišky a koblížky, vesele popíjel, zpíval a tančil při hudbě pištců a hudců. V obci Zelená Hora tato tradice již zanikla, ale udržuje se v sousedních obcích, fotky jsou z obce Radslavice

Nevidomá: Lidi mají strach, aby se nás nedotkli, a tak nás radši přezírají
Autor:Šárka Dubská

Hlásek jako slavíček, vynikající klavírní doprovod a nečekaný repertoár sestávající z populárních písní ve španělštině. Tak příjemně překvapila hosty slavnostní prezentace Paprsku osmnáctiletá Pavlína Konečná ze Zelené Hory.
Přestože se potýká s úplnou slepotou, na život nezanevřela a má veliké plány. „Dcera se narodila předčasně a v brněnské nemocnici v inkubátoru jí spálili sítnice. Má ten nejvyšší stupeň postižení,” vysvětluje Pavlínino znevýhodnění matka Jaroslava.
Té velmi pomohla asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí, klub Paprsek, který navštěvovali od Pavlíniných tří let. Už od pěti let žije Pavlína internátním životem v Brně. Nejdřív ve speciální základní škole, kde objevila kouzlo hudby.
„Učila jsem se na flétnu, na klavír, chodila jsem do sboru. Mám ráda moderní hudbu, nejradši zpívám pop, takový ten střední proud, hity známé z rádia. Protože se učím španělsky, ráda zpívám ve španělštině. Teď studuji na pedagogickém lyceu, což je gymnaziální typ školy. Chystám se na vysokou. Ráda bych udělala zkoušky ze španělštiny a jednou dělala tlumočnici,” plánuje Pavlína.
Žít s postižením pro ni není vůbec jednoduché. „Do očí mi to lidi většinou neřeknou, ale kolikrát si šeptají, že jsem divná. Hlavně stařenky soucitně vykřikují, jak je to strašné. Nejvíc člověk zažije v tramvaji,“ vypráví sympatická dívka.
Také chodit po městě prý není snadné. „V neznámém prostoru se musím neustále ptát na cestu. Vadí mi, že musím pořád někoho otravovat, ale jinak to nejde. Mrzí mě, že když někam přijdu třeba s maminkou, tak ji lidi používají jako prostředníka, mluví o mě ve třetí osobě. Lidi mají strach, aby se nás nedotkli, a tak nás radši přezírají,” svěřuje se Pavlína.
Maminka s ní souhlasí. „Musím je upozorňovat, ať mluví přímo s ní. A dceru musím nutit, ať si vše vyřizuje sama a nespoléhá se na mě,” doplňuje.
Podobné zkušenosti má i Pavlínina spolužačka, kterou zná už z mateřské školy, Jana Smékalová z Brna. „Lidi mají o nás předsudky. Jsou strašně křečovití. Například v tanečních vůbec nevěděli, jak se ke mně mají chovat. Bylo to nepříjemné,” vzpomíná Jana.
Obě dívky jsou ale i přes své postižení vyrovnané. „Kromě mé milované hudby si také ráda čtu. Ne v brailově písmu, ale v digitální podobě. Knihu si naskenuji a mluvicí program screen reader v počítači mi ji přeříká. Celkově se cítím v pohodě. Doufám, že jednou si najdu i přítele. Zatím mám jenom platonickou lásku,” usmívá se Pavlína.

První regionální učebnice na Vyškovsku

V letošním roce vstupují v platnost Školní vzdělávací programy pro základní vzdělávání. Jejich myšlenkou je zohledňovat mimo jiné i postavení školy v regionu.
Historička a učitelka dějepisu Mgr. Dagmar Martínková (roz. Maňhalová) získala grant na regionální učebnici přímo pro školu v Bohdalicích. Tato učebnice má řešit nedostatek informací o místě daného regionu, ve kterém žák žije. Jde o informace z oblasti historie, přírodovědy a zeměpisu. Význam učebnice spočívá ve vybudování kladného vztahu dítěte k místu, ve kterém žije, v uvědomění si historie svého rodiště a jeho přírodních krás, stejně jako poznání vlastního kulturního zakotvení.
V době kdy se ruší malé venkovské školy a výuka se soustřeďuje do vzdálenějších škol se u dětí ztrácí vztah k místu kde žijí. Učebnice má i rozvíjet aktivity dětí, zadává úkoly, kterými inspiruje ke spolupráci školy a občanů, úřadů, sdružení nebo firem v daném místě.
Mikrogegion Melicko by si podobnou učebnici určitě taky zasloužil. Má velmi bohatou historii, krásnou přírodu a kulturní tradici. V jedné škole Brno-venkov uspořádali velmi zajímavou výstavu První světová válka v životě obce. Žáci školy shromáždili vyprávění prarodičů, fotografií a zajimavých dokumentů. Mnozí si po ní teprve uvědomili jak hluboce zasáhla válka do osudů spoluobčanů obce.