Turistika

Mikroregion Vyškovska - Melicko (svazek obcí),kterého je obec Zelená Hora členem, vznikl v roce 2001. Sdružuje obce pozoruhodného regionu, který dostal název podle zříceniny nejznámějšího hradu na Vyškovsku, Melic. Jeho hlavním úkolem má být zajištění přístupu a zároveň i označení jednotlivých památek. Dále turistické značení k turisticky atraktivním místům. Nějaké informační tabule lze totiž zatím nalézt jen v jednotlivých obcích.

Mnohé kulturní i přírodní pozoruhodnosti musejí turisté oželet, protože se nalézají ve vojenském újezdu Březina, kam je zakázaný vstup. O dalších zase nevědí. Cílem těchto stránek je celý mikroregion víc zviditelnit a pak se snad něco změní.

Hradisko u Zelené Hory (od hradiska je odvozeno jméno obce)

Vládnoucí velkomoravská garnitura byla zdecimována a rozprášena, zbytek společnosti se podrobil, ale nepochybně si zachoval jakousi vlastní identitu, možná i zbytky státotvornosti. Vzpomínky na zaniklou říši se mohly udržet na střední Moravě, kde krvavý prolog 10. věku bez vážnějších problémů přečkala Olomouc s prstencem okolních sídlišť a snad právě tehdy se rozhodlo o budoucí klíčové roli této aglomerace ve správním systému přemyslovského státu. V rustikálnější podobě byla vzkříšena i některá centra na jihozápadní Moravě. Kromě Starých Zámků u Líšně ještě před polovinou 10. století ožilo malé sídliště na Zelené Hoře u Vyškova, přinejmenším lokální význam si uchovalo také Hradisko sv. Hypolita.
Zdroje: Měřínský, Z. 1986: Morava v 10. století ve světle archeologických nálezů, Památky archeologické
V době Velkomoravské říše bylo hradisko u Zelené Hory, dle archeologických nálezů, důležitým velkomoravským hradem.
Kamenný župní hrad Zelená Hora v době Břetislava I, byl dle archeologických výzkumů v 11. století vystavěn na původním velkomoravském hradisku .Biskup Bruno začal hradský okrsek jako hradské léno záměrně rozšiřovat o další středisko - do té doby nevelkou osadu Vyškov.

M e l i c e (Mejlice, Melnice)

Asi l km severně od Zelené Hory a Pustiměře se nacházejí nepatrné zbytky poměrně rozlehlého gotického hradu, který se prvně připomíná roku 1339.
Jeho stavitelem byl biskup Jan Volek, nemanželský syn krále Václava II. Hrad nahradil ve funkci střediska biskupských statků na Vyškovsku zaniklý hrad Zelená Hora (Pustiměř), který pravděpodobně posloužil jako zdroj stavebního materiálu na toto nové sídlo.
Hrad spravovali biskupští leníci, roku 1353 se uvádějí Heilein a Mikuláš z Mejlic, roku 1362 Ješek Šram a Janoš z Mejlic, roku 1373 Ješek a Alšík z Mejlic, a roku 1380 Majnuš a Ješek z Mejlic. Biskup Mikuláš zastavil Melice roku 1383 markraběti Joštovi, v roce 1401 držel hrad zástavní věřitel Heralt z Kunštátu.
Roku 1404 se připomíná hradní kaple, jejíž pozůstatky byly objeveny při archeologických vykopávkách. Před rokem 1408 držel Melice v zástavě Znata z Mejlic a roku 1410 dolanský převor Štěpán. Hrad Melice byl v roce 1423 dobyt husity a možná, že byl po určitou dobu opěrným bodem jejich vojsk. V každém případě byl však za husitských válek zničen, protože roku 1439 se uvádí jako rozbořený, srovnaný se zemí.
Hrad se skládal ze dvou částí. Výkop odkryl větší část pravidelné čtyřkřídlé dispozice, která připomíná rozvrhy hradů Karla IV. Důsledná zástavba po celém obvodu ale navozuje dojem kastelu, nebo pozdějších zámeckých sídel. Přehradí, které bylo též kamenné, mělo délku 120 metrů, a jeho rozloha a zástavba dokonce vedly k uvádění dvou melických hradů.
Zřícenina se nachází ve zpřístupněné části VÚ - s režimovým opatřením.

Původní můj model, který vycházel z modelu Melic v muzeu Vyškov byl přepracován

Je několik vizí jádra hradu Melice tato je © Ondřej Štěpánek 11/2006 - plán hradu © D.Menclová zřejmě dle Zháněla

Model Melic tak jak je vystaven muzeu Vyškova - situace zpracována Janem Zhánělem

Studentka vyškovského gymnázia, Barbora Hlinková z Pustiměře vypracovala v roce 2011 v rámci SOČ projekt "biskupský hrad Melice""

Cílem práce bylo vytvořit naučnou stezku, která již v současnosti existuje.

Pod hrad je možné již dojet pohodlně i na kole. https://www.facebook.com/NaucnaStezkaMelice

Bezpečnostní okruhy újezdu Březina ostatní viz. zdroj https://www.facebook.com/NaucnaStezkaMelice

Hrad zaujímal polohu na mírné ostrožně, která je přerušena dvěma příkopy o šíři 18 a 25 m.

Zbytky archeologického průzkumu. Předhradí bylo asi 35 m široké a cca 120 m dlouhé. Bylo rozděleno na 2-3 části.

Po nějakém čase jsem se k tématu Melic vrátil prostudoval dostupné prameny a vytvořil jsem 3D model hradu, který vychází především z poznatků MUDr. Zháněla Jana.
Ta práce obsahuje necelých 40 stran, kde jsou shrnuty poznatky především Jana Zháněla a profesora Vojtěcha Procházky, kteří společně prováděli v letech 1931 – 1938 archeologický výzkum biskupského hradu Melice. Nesmíme zapomenout také na faráře z Drysic Františka Vaculíka, který sbíral archivní materiál a 1898 se pustil do výkopu Melic
Další část práce je matematický 3D model hradu, kde je řešena statika hradu vycházející ze síly zdí (zajištění náspu na ostrohu) apod. Osvětlení místností (když vezmeme v úvahu kachlová kamna), dále použitý materiál )lomový kámen) apod. Problém byl i ze zásobování vodou (na hradě nebyla studna ani nádrž) , ……..

Seznam použité literatury a pramenů
Ester Vondroušová - OKENNÍ VITRÁŽE Z MELIC - Bakalářská diplomová práce : Filozofická fakulta MU,
MENCLOVÁ, D. České hrady. II. díl. Praha : Odeon, 1972,
MUSIL, F. a kol. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. Edice A–Z na cesty. Praha : Olympia, 1987,
PLAČEK, M. Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku. 1.vyd. Praha : Libri, 1996,
PLAČEK, M. Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí. 1. vyd. Praha : Libri, 2001,
ZHÁNĚL, Biskupský hrad Melice I,II,III Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově, 71, 1967

Nový pohled na hrad a jeho umístění a celkový pohled na model z jihozápadu.
Hrad byl pobořen až do nejníže položených místností . Nedochoval se jediný strop. Nálezy při výkopu byly převážně ze sklepů a kde nebyly podsklepeny i z místností nad nimi. Bylo zjištěno, že zřícenina byla v minulosti rozebírána, jako snadno dosažitelný stavební materiál.

Ukázka z práce zobrazuje místnost "sklep" o rozměrech zhruba 7x11x6 metrů. Do místnosti vedly schody, které byly položeny na maltu - ta se dobře zachovala. Deset schodů včetně portálu a prahu (zobrazeno v řezu)končí ve výšce 2,5 m od základů, to znamená, že musely pokračovat další dřevěné schody. Zdi byl ve výši lokte rozšířeny výstupkem , který sledoval skon schodiště. Byly v nich zřejmě držadla.
Další obrázek je „kaplanova ložnice“ a zde roku 1898 začal provádět výzkum František Vaculík a od roku 1931 pokračoval Vojtěch Procházka. Místnost má půdorys lichoběžníkovitý o délce stran 6.5, 9, 7.5 a 8 metrů. V sousední místnosti nalezl roku 1898 František Vaculík kamenný erb biskupa Jana Očka z Vlašimi.

Do strážnice vložená vestavba (obr. vpravo) s několika cihelnými klenebními pasy mohla být topeništěm teplovzdušného vytápění sálu v patře vstupního křídla, které obsluhovali strážní . Pro tuto skutečnost svědčí nález většiny střepů glazovaných kachlů. Musela to být kamna honosná, jak ukázala rekonstrukce. Kdybychom ale chtěli onu vestavbu pokládat za topeniště vyhřívající kamna v poschodí v reprezentačních místnostech biskupových , nemáme pro takové tvrzení u nás analogických příkladů. Přestože jsem to použil ve svém modelu hradu. Kaple na Melicích byla dokončena a vysvěcena někdy v padesátých letech 14. století, jak dokládá i první zmínka o melickém kaplanovi z r. 1358.

Ukázka zpracování - MODEL- VIZUALIZACE. Interiéry hradu Melic se nedochovaly. Jak však ukázal archeologický průzkum, je v tomto případě asi na místě dodat: bohužel. V suti byly totiž nalezeny jak krásně zdobené části románských ostění, jenž byly do Melic dopraveny z rušeného hradu v Pustiměři, tak velké množství polévaných kachlů, které nemají v Čechách obdoby a jimž D. Menclová připisovala podunajský původ. Nejvyšší koncentrace nálezů těchto kachlů v prostoru jižního nároží hradiště ukazuje, že právě zde se v druhém patře patrně nacházela biskupská komnata. Kamna, kterými byla vytápěna, zařadil V. Michna do doby biskupa Václava Králíka z Buřenic (1413 – 1416); patřila k nejhonosnějším kamnům své doby.

Zámeček Ferdinandsko. (nepřístupné ve vojenském prostoru)

Ferdinandsko(Ferdinandsruhe) lovecký zámeček olomouckých arcibiskupů. Nechal ho vybudovat 1757 olomoucký biskup hrabě Julius Troyer, který sídlil na vyškovském zámku a byl velkým milovníkem honů.Troyer si pohostinnosti nově vybudovaných sídel neužil, neboť zemřel již roku 1758.
Byl při něm byt myslivcův a dvou hajných měl celkem 16 stálých obyvatel. Nedaleko byl "Dvůr na Kotárech", kde bývala ovčírna. Biskup nechal vystavět také zámeček v Rychtářově 1755 (obr.2) a zámeček Juliusburg, který již dávno zanikl.Po celé 18 a 19. století sloužil jako lovecké sídlo biskupů později arcibiskupů. Později už jen správa polesí
Turistická výprava -dnes je bohužel přístupný jen na povolení VVP Dědice. ve třicátých letech minulého století byl oblíbeným místem výletníků.

Když bylo roku 1935 rozhodnuto o založení vojenského výcvikového tábora v Dědicích, stalo se Ferdinandsko díky své strategické poloze přímo na okraji budoucí dělostřelecké střelnice sídlem velitelství cvičiště. Správa polesí sídlící do této doby v objektu ztratila po postupném odlesnění obrovských rozloh lesa v okolí své opodstatnění a byla zrušená.
Jako velitelství střelnice sloužil zámek i okupační německé armádě. Po osvobození ho i nadále využívalo vojsko. Poválečné období nebylo pro Ferdinandsko příznivé. Zámeček těsně po válce vykradli zloději. Později padlo nešťastné rozhodnutí ubytovat v budově vojáky základní služby, kteří vnitřní zařízení zničili.
V roce 1958 se zámek ocitnul na seznamu kulturních památek, ale technický stav budovy není už příliš dobrý.

Zámek je jednopatrová volně stojící budova se dvěma bočnímy krátkými rizality (pozn.rizality = předsunutá část průčelí stavby po celé její výšce). Nad pravoúhlým vchodem se nachází segmentově vypjatá návojová římsa. Nad ní je v ozdobně rámované kartuši vyveden nápis „FERDINANDSRUHE“ a letopočet 1757, který upomíná na rok postavení budovy. Objekt je opatřen mansardovou střechou, jež je nad oběma bočními rizality korunována zajímavými hlavami komínových těles s pravděpodobně původními komínovými lávkami.
Interiér budovy byl pozměněn přestavbami, přízemní místnosti jsou částečně zaklenuty valenou klenbou, částečně plochostropé, v patře je necková klenba se štukem a zrcadly. V prvním poschodí byly prostory sloužící pro ubytování hostů, v přízemí pak pokoje pro ubytování jejich loveckého doprovodu. V centrální části objektu se vedle hlavního sálu se dvěma krby nachází přestavěný prostor bývalé kaple sv. Eustacha, patrona lovců. Dnešní stav je už havarijmí.

"Obelisk na Vítězné"a "Stříbrné" (nepřístupné ve vojenském prostoru)

Obelisk na Vítězné" a "Stříbrné" (zničen roku 1977). Ve výcvikovém prostoru se provádělo školení specialistů a slaďování činností jednotek Wermachtu a Luftwaffe, probíhaly zde přípravy k vedení boje o Stalingrad.
Uskutečnila se zde i návštěva polního maršála Pauluse. V těchto místech se nacvičovaly oslavy vítězství německých vojsk u Stalingradu. Pozorovatelna na Vítězné s monumentálním obeliskem byla místem, kde byla cvičení zahajována a ukončována. Paulus odsud poslal telegram vůdci Hitlerovi o tom, že vojska jsou připravena u Stalingradu zvítězit.
Po osvobození v roce 1945 byla orlice ruskými vojáky sestřelena. Místo ní tam údajně na nějaký čas umístili hvězdu.
Dnes zbyl z památníku jen spodní betonový objekt s pozorovacími průzory a zbytky ochozu
zdroj Foto www.davar.cz/badatelna

Kotáry trať u Zelené Hory (nepřístupné ve vojenském prostoru)

Bývalá hájovna na Kotárech leží severozápadně od obce Zelená Hora. Nedaleko se nachází louka která je místem nálezů dokládající pravěké osídlení. Je i pravděpodobným pozůstatkem dosud nelokalizované zaniklé středověké osady téhož jména. Na trati Kotáry bylo roku 1805 v souvislosti s tažením ruské armády ke Slavkovu ležení ruského vojska. Nasvědčují tomu hojné nálezy potřeb válečných, jako píky, ostruhy a zvonek nesoucí ruský nápis v cyrilici. Od roku 1935 je louka upravena na vojenský tábor a tím zmizely stopy po zaniklé osadě.

Kotáry - nálezy: 1. Pazourky, Ulomky kamených nástrojů, přeslen 2. Pazourky, Úlomky kamených nástrojů, přesleny 3. Keramika 4. Keramika,struska

Vojenské opevnění (nepřístupné ve vojenském prostoru)

Granátka nedaleko za obcí sloužila k výcviku házení granátů, dnes slouží ke hrám dětem.
Ve vojenském prostoru se nachází celá řada objektů a navíc i pozůstatky po pravěkém osídlení včetně náboženských míst.
Je celá řada legend o tom, že ve vojenském prostoru Němci ukryli nákladní auta naplněná zlatem a cennostmi. Hovoří se například i okolí Smilova hradu, nebo že vyškovské letiště má nějaké podzemní prostory apod.

Kázání Cyrila a Metoděje U Škaredého dubu

Když byli povoláni Rastislavem do říše velkomoravské soluňští věrozvěstové Konstantin a Metoděj, čili slovanskými jmény Crha a Strachota, navštěvovali z děvínského velehradiska, které bylo nad ústím Moravy do Dunaje, se svými žáky kraj po kraji a učili Moravany novému náboženství. Kolem roku 867 se podle pověstí dostali soluňští bratři i na naše Hradisko u Zelené Hory .
Tak zavítali také do ústředí zdejšího kraje na hradisko pustiměřské a odtud podnikali výpravy do jednotlivých vesnic. Spolu s nimi i jejich učedníci „Sedmipočetníci“ souhrnné označení pro sedm svatých: svatý Cyril, svatý Metoděj, svatý Gorazd, svatý Kliment, svatý Naum, svatý Sáva a svatý Angelár. Jde o sv. Cyrila a sv. Metoděje a jejich žáky. Byl to zástup prostých lidí, kněží a jejich ochránců. Zde v hradišti rozdávali klid a slovo Boží obyvatelům a posádce, střežící cestu zboží a jantaru. Dostalo se k nim v jejich mateřském jazyce . Naděje, že je konec bezpráví a Bůh stojí na jejich straně a přichází konec zvůle. Brzy se Konstantinova a Metodějova družina začala vydávat do okolí. Kázali v Hamiltonech v místech, kde se nachází kaplička „Strachotínka“, vydali se do oblasti dnešních Podivic (dnes kostel svatého Cyrila a Metoděje) a Ondrátic . Právě na cestě do Podivic kázali v místě, kde se dnes říkává „U škaredého dubu“. Na Réhni se zastavili u studánky , která „oči uzdravuje“. Zde se posadili, aby si odpočinuli a omyli si znavené údy i tváře. Navštívili i zeměpanskou svatyni v místech kde se dnes nachází zbytky románské rotundy. Zde založili církevní školu staroslověnské liturgie. V následujícím roce se Konstantin a Metoděj vydali i se svými žáky k papeži .....

Nedaleko při kraji lesa v místě zvaném U Škaredého dubu stával dubový hájek.V těchto místech se zastavili na své apoštolské cestě slovanští věrozvěstové, bratři sv. Cyril a Metoděj. Zde u kamenného oltáře hlásali slovo Boží a sloužili mši ve staroslovanském jazyce.Lid choval v úctě tento oltář a nikdo nesměl tyto památné stromy zneuctít. Tato pověst je zapsána nadlesním Stoličkou v pamětní knize podivického revíru .Stáří posledního památného Škaredého dubu, jehož suchý kmen tam stojí dodnes je odhadován na 400-500 let.
Dochovaná pověst uvedená velmi poutavou formou v pamětní knize podivického revíru r. 1902-1931. Pověst sepsal nadlesní Stolička na Ferdinandském zámečku v letech 1910 – 1922. Pověst o zastavení Cyrila a Metoděje u Škaredých dubů.

Boží muka u Holáskové Na Kotárech je drobná sakrální stavba Holáskova boží muka na návrší 700 m západně od Škaredého dubu(nepřístupné ve vojenském prostoru)

Legenda přechovávaná z pokolení na pokolení lidmi z z vesnic Zelená Hora a Radslavice vypráví: „Na místě, kde stojí Boží muka , byl zastřelen hajný Holásek dvěma pytláky z Radslavic. Mrtvolu nebohého Holáska uvázali za nohy a pověsili na strom hlavou dolů do mraveniště.“Tato sakrální objekt je zakreslen již v mapách josefínského mapování. Proto se můžeme domnívat, že toto neštěstí se odehrálo před rokem 1764.

Zaniklá obec Romanovice (nepřístupné ve vojenském prostoru)

Nedaleko Ferdinadska v místě u sv. Anny visel svatý obrázek, ale ten již dávno zmizel, stejně tak i příběh, který se k tomuto místu vázal.
Nedaleko se nachází Romanovická louka, která je pozůstatkem zaniklé stejnojmenné vsi. Za první písemný záznam, o zaniklé osadě Romanovce vděčíme zvěrolékaři Florianu Koudelkovi (1862-1921) propagátorovi archeologie na Vyškovsku. Své práce psal do Vyškovských novin a v čísle z 21. dubna 1899 psal: „V lese nedaleko Ferdinandského zámečku, v obvodu obcí podivické a radslavické je trať s názvem Romanovice. Zde nalezl jsem na zorané roli nalézající se poblíž Jandovy boudy neklamné stopy osady v dávných dobách zaniklé, zejména střepy nádob hliněných.
Romanovice bývaly s velkou pravděpodobností osadou zabývající se převážně pastevectvím a chovem dobytka. V okolí, zejména severně od osady na Přední Lipovou, se dochovaly až do současnosti lesní louky – původní pastviny Romanovic. Uvedené lesní louky jsou zaneseny již do mapy prvního vojenského mapování tzv. Josefského katastru z r. 1763 – 1768. Za velmi významný je nález strusky železné rudy dokazující existenci železářské pece a kovárny. Prostor je dnes dostupný jen na povolení vojenského újezdu Březina.

Dědice u Vyškova a Klement Gottwald

Kde se Klement Gottwald narodil? Nikdo neví, Podle jedné verze Marie Gottwaldová svého syna Klementa porodila na poli. Podle druhé v domě rodiny Štarkových, kde mu po smrti vybudovali rodnou světničku i s kolébkou.
Marie Gottwaldová dělala děvečku u Františka Skácela v Hošticích, kde otěhotněla. Těsně před porodem šla za svým otcem Bartolomějem, který pracoval a bydlil v domě Václava Štarka v Dědicích.
Do třetice k místu narození otec Bartoloměj svoji dceru v nejvyšším stádiu těhotenství vyhnal. Nešťastná Marie pravděpodobně chtěla jít zkratkou do Hrnčířské ulice ve Vyškově k tetě Bezslezinové. Nedošla však daleko, přešla most přes Hanou a dostala porodní bolesti. Sešla z cesty do vrbového proutí. Tam ji uslyšel naříkat třináctiletý František Zabloudil, který vezl řepné zkrajky. Pomohl rodičce na vůz a dovezl ji ke svému otci. Klement Gottwald se tedy narodil u Zabloudilů.
Krátce po porodu Marie Gottwaldová dala maličkého do opatrování k tetě Bezslezinové a sama šla za kojnou do Brna. Později šla sloužit do Vídně, Klement bydlel u tety 9 let. Marie Gottwaldová se z Vídně vrátila a Skácela požádala, aby se o ně postaral. Poté Marie Gottwaldová s Klementem bydleli v Hošticích.
Zatímco většina stavení se po válce modernizovala, komunisté z bývalé zemědělské usedlosti, "vybudovali" prostou chaloupku, typické venkovské stavení z konce 19. století. Rozebrali střechu a snížili dům, aby byl stejně vysoký jako sousední stodola. Velká dvoudílná okna, která zabudoval otec Marie Hájkové, musela pryč. Některá zazdili, jiná nahradili okýnky, jaká mívala stavení v době, kdy se narodil Klement Gottwald.


Mikroregion Melicko

Mikroregion Melicko leží severozápadně od města Vyškova v malebné krajině, kde úrodná Haná přechází do Drahanské vrchoviny. S jistou nadsázkou se dá říci, že zatímco obce Pustiměř a Drysice se zády opírají o slunné svahy Drahanské vrchoviny a vyhlížejí do kraje, Podivice se choulí uprostřed hlubokých lesů vojenského újezdu Březina. Obklopena lesy je i Zelená Hora, na svazích, ze severu chráněna lesy leží obec Radslavice.
Historie celého území je velmi zajímavá. Nedaleko odtud vedla stará obchodní cesta spojující oblast dnešní Vídně s pobřežím Baltského moře na území Polska.Nejstarší archeologické nálezy nás zavádějí až do mladší doby kamenné , kdy byly osídleny jihovýchodní okrajové svahy Drahanské vrchoviny v okolí dnešní Pustiměře. Na počátku doby bronzové bylo pravděpodobně osídleno Hradiště u Zelené Hory, jehož nebývalý rozkvět nastal v období Sámovy říše a pokračoval i v období říše Velkomoravské a za Přemyslovců.
Všechny obce mikroregionu a výjímkou Zelené Hory a Radslaviček, které jsou dnes součástí Radslavic, byly založeny na konci 11. a v průběhu 12. století. Pustiměř a Drysyce byly v té době zeměpanskou vsí, Radslavice a Podivice malou osadou obklopenou lesy. Hrad zbudovaný olomouckým biskupem na místě, kde snad původně stával přemyslovský románský hrádek (okolo roku 1300), byl v té době nazýván Horní Melice, Dolní Melice byl pak zván hrad u Zelené Hory. Lení páni na obou hradech u Pustiměře se nazývali páni z Melic a odtud pochází i název dnešního mikroregionu. Oba hrady byly zbořeny za husitských válek a již nikdy nebyly obnoveny. Zelená hora vznikla na odlesněné půdě na pustiměřském katastru až okolo roku 1765, podobně jako Radslavičky. Z novodobých dějin je nutné připomenout pohnuté osudy obyvatel Podivic a Zelené Hory za druhé světové války, kteří byli v roce 1941 Němci ze svých obcí vysídleni.
Dřívější omezení pohybu v lesích vojenského újezdu potlačilo turistický zájem o toto území. Dnes je již opět část území přístupná a svou různorodostí láká turisty zejména z blízkého Vyškova a vzdálenějšího Brna a Prostějova. Nově značená cykloturistická trasa, propojující Vyškov přes Zelenou Horu, Podivice, Ondratice, Brodek u Prostějova s Prostějovem je vedena zajímavým terénem po málo frekventované silnici. Malebná a různorodá krajina s dalekými výhledy z úbočních svahů je lákadlem pro turisty k nenáročným i obtížnějším pěším či cykloturistickým výletům, nebo alespoň k vycházkám.
V obcích je řada významných památek a zajímavostí jakými jsou letecké muzeum, zbytky středověkých staveb, kostely, krásné drobné stavby a sochy (zvoničky, kříže,boží muka), zatopený lom vhodný k potápění, slunné svahy s teplomilnou vegetací.
Turista se může dobře najíst v restauraci v Pustiměři a navštívit také hospůdky ve všech obcích mikroregionu. Příjemné je zúčastnit se i některých místních společenských akcí, jako jsou tradiční hody a poutě, novodobně pak různá sportovní utkání a soutěže. Pro výletníky ze vzdálenějších oblastí je mikroregion přístupný po rychlostní komunikaci R46 z křižovatky Drysice
(podle brožury Mikroregion Melicko)

OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření č. 347/1992 Sb., zákonů č. 289/1995 Sb., č. 16/1997 Sb., č. 123/1998 Sb., č. 238/1999 Sb., č. 132/2000 Sb., č. 76/2002 Sb., č. 320/2002 Sb., č. 100/2004 Sb., č. 168/2004 Sb. a č. 218/2004 Sb.

§ 78a Působnost orgánů ochrany přírody na území vojenských újezdů
(1) Na území vojenských újezdů26) vykonávají státní správu v ochraně přírody a krajiny újezdní úřady26) v rozsahu působnosti obecních úřadů (§ 76), obcí s rozšířenou působností (§ 77), krajů (§ 77a) a správy (§ 78), není-li k ní příslušné Ministerstvo obrany.
(2) Ministerstvo obrany na území vojenských újezdů
a) zpracovává ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí prognózy, koncepce a strategie ochrany přírody,
b) vymezuje a hodnotí regionální systém ekologické stability (§ 4 odst. 1),
§ 75 Orgány ochrany přírody
(1) Orgány ochrany přírody jsou
a) obecní úřady,


Příroda a les v okolí Zelené Hory

Slunné svahy Drahanské vrchoviny uprostřed hlubokých lesů vojenského újezdu Březina.
Tato území představují cenné ukázky bohatosti a rozmanitosti přirody a jsou vlastně jakýmsi nenahraditelným přárodním dědictvím.

>Obyvatelé tohoto kraje se snaží o jedinečnou symbiózu kde se snoubí krása přírody, temperament obyvatel a hospodářské využití.
V obci jsou velmi příznivé podmínky pro včelařství především blízké lesy.
Vodní toky již nejsou tak průzračné jako dříve, kdy do roku 1941 se jeden občan Zelené Hory v jarních měsících živil lovem raků a úlovky vozil do vyhlášených brněnských restaurací. Dnes již raky a pstruhy v potocích nenajdete, ale obec nemalými náklady provedla napojení kanalizace na čištičku odpadních vod.